Bez postav to prostě nejde.
O postavě si musím zjistit co nejvíce informací. První, po čem mohu sáhnout je text, který chci převést do divadelní podoby. Najdu v textu co nejvíce informací o dané postavě, které mohou být východiskem pro další práci. I tak to nemusí (a většinou ani nejsou) dostačující. Zjišťuji další informace. Mohu si vymyslet spoustu svých vlastních cvičení, které povedou k získávání informací o postavě. Zde uvedu pár cvičení, které napomáhají k utváření postavy.
Horká židle - Herce (dítě) si posadím na židli a v momentě, kdy dosedne, stává se onou postavou. Ostatní se jej mohou ptát na cokoli, co je zajímá/co by mohlo pomoci inscenaci. Herec odpovídá na dotazy podle toho, jak si myslí, že by ona postava odpověděla. Někdo může zapisovat odpovědi a po skončení „výslechu“ eliminovat nepotřebné informace (pro hru), popřípadě upravit charakter postavy.
Zápisky z deníku – Herec (dítě) dostane imaginární deník dané postavy. Otevře jej na určité straně a napíše, co se v něm nachází. Opět se snažím učit přemýšlet herce tak, aby nám informace byly ku pomoci tvorby inscenace.
Životopis postavy – Herec napíše životopis postavy. Je dobré najít co nejvíce detailů v jeho životě, které charakterizují jeho povahu. Proč je takový, jaký je.
Chůze postavy - Herci (děti) hledají, jak asi daná postava chodí. Snaží se najít typickou chůzi. Postupně přidáváme další činnosti. Jak si asi postava sedá, lehá, běhá, ...
Jednoduché improvizace - Vytvoříme fiktivní prostředí a zkoumáme, jak daná postava reaguje na fiktivní situaci. Můžeme začít pozdravem, postupně přidáváme náročnější situace. Např. Postava jde nakupovat, postava ráno vstává (jak asi), postava jde do práce (co dělá). Později přidáváme další postavy a sledujeme, jak daná postava reaguje na určité typy lidí
Vedoucí může vytvořit další a další cvičení, které povedou k poznávání postavy. Jestliže je postava labilní, může postava navštívit psychologa (vše je samozřejmě v rovině fikce). Postava může mít kamarády – zeptám se jich (někteří herci hrají kamarády, ostatní se jich ptají). Jde o to, aby se dítě čím dál více ztotožňovalo se svou postavou.
Informace, které se při těchto cvičeních dozvídám, nemusí být stěžejní. Mohu si je upravovat podle potřeby (podle tématu hry).