Tato práce vychází z mých vlastních zkušeností, v rámci praxe na JAMU. (Tomáš Kováč)
Divadlo Fórum jako východisko pro vznik skupiny posilující osobnost
Sociální pedagogika zkoumá vztahy mezi sociálním prostředím a výchovou, formy sociální pomoci a péče o všechny věkové kategorie. Dále sleduje význam prostředí pro výchovu, problematiku specifických vlivů prostředí a jejich ovlivňování.
(https://www.kalasek.wz.cz/socped.html)
Vzhledem k tomu, že náplní práce učitele dramatické výchovy, je převážně práce se skupinou dětí nebo mladistvých, rád bych se v této práci zaměřil právě na pozorování vztahů ve skupině, a to jak vztahu učitel – skupina, tak i ve skupině jako takové, tedy mezi jejími členy. Pokusím se zde formulovat poznatky z teorie sociální pedagogiky a zároveň ukázat pravdivost těchto poznatků na svých konkrétních zkušenostech v práci se skupinou dětí. Konkrétně se jednalo o formu Divadla ve výchově a to Divadlo Fórum (dále jen DF). S dvacetičlennou skupinou mládeže (15 – 18 let) z dětských domovů jsme měli možnost (v rámci projektové praxe) vyzkoušet si prakticky, jak pracovat s touto skupinou a uvědomit si její specifické rysy.
Podle M. Karnsové (s. 47) - existují 3 typy skupin:
- Učební skupiny: účelem těchto skupin je předávání informací a prohlubování vědomostí.
- Skupiny posilující osobnost: tyto skupiny mohou prohlubovat porozumění své vlastní osobě i ostatním a posilovat nevyrovnanost jednotlivců.
- Cvičné skupiny: účelem cvičných skupin je vytvářet repertoár dovedností, které lze využít ke snižování stresu a k pohotovému zvládnutí různých situací.
Z těchto 3 druhů skupin se nejvíce zaměřím na skupiny posilující osobnost. Tato skupina vzniká tehdy, „jakmile se v prostředí nějaké skupiny začnete zajímat o to, co její členové cítí, nebo se snažíte, aby se jeden druhému otevřeli“ (Karnsová M., s. 49)
Domnívám se, že právě DF se zaměřuje na vytváření takovéto pracovní skupiny, neboť právě skrze techniky a metody DF se tvůrce dané lekce zaměří na to, co její členové cítí a snaží se prohlubovat porozumění ostatním. Při realizaci DF se tvůrci snaží vytvořit bezpečné prostředí, které aktérům poskytuje jakousi ochranu, a mohou se snáze otevřít. Daným bezpečným prostředím může být příběh, do kterého se aktéři vcítí a mohou se v něm vidět a řešit problémy hrané postavy, ale přitom řešit problémy své, ale skrze jinou osobu. Je nutné si uvědomit, že DF se nezabývá terapií. „Psychoterapie obnáší zkoumání a analýzu vyžadující určitou úroveň schopností a teoretických znalost a skupinová terapie je profesionálně řízený proces.“ (Karnsová M., s.50). Učitelé dramatické výchovy nejsou žádní profesionální psychoterapeuti, proto nemůžeme určovat diagnózy a nemůžeme nikoho analyzovat. Jenom otevřeme problém, který se společně řeší a v nejlepším případě také vyřeší.
My jsme směřovali náš příběh k tomu, že skupina se dostává do věku téměř dospělých lidí a budou muset samostatně řešit (až odejdou z domova) své sociální začlenění mezi ostatní. Ve zkratkovitosti přiblížím naši scénku, kterou jsme přehráli účastníkům naší dílny.
Marek čeká na to, až mu bude osmnáct, aby odešel z domova, neboť jeho matka už několik let pije a není s ní rozumná řeč, protože často bývá opilá. Onen den nadešel a on odchází z domova i přes žádost matky, aby zůstal. Najde si místo skladníka v Kauflandu. Při cestě do práce potká kamarádku, která prodává drogy a nabízí mu tuto práci. On odmítá, protože je spokojen tam, kde je. Jenomže jednoho dne přijde za ním vedoucí skladu a vynadá mu za to, že má nepořádek ve skladu a že nic nedělá. On se brání, protože poctivě pracuje tak, jak má. Pohádají se a on cestou domů potká opět svou známou, která se ho vyptává, co mu je. Kamarádka mu poví, že když bude prodávat drogy, tak bude svým pánem, co si prodá, to si prodá. Marek přijme nabídku. Scéna končí tím, že Marek na ulici prodává drogy a zahoukají policejní sirény.
Rád bych uvedl konkrétní techniky DF o kterých si myslím, že přispívají k vytvoření skupiny, která má za úkol posílit osobnost. Hlavní technikou DF je možnost vstupovat do příběhu tím, že navrhnu jiné řešení problému a své řešení mám možnost přímo zrealizovat vstoupením do role, která se právě řeší. Je to způsob, který jasně rozvíjí osobnost daného člověka, který do děje vstoupí. V DF (a celkově v dramatické výchově) je velké plus, že jedinec, který řeší situaci je v jiné postavě, v jiné sociální roli, řeší fiktivní situaci. Proto řešení, které navrhne a zrealizuje je sice reálné, ale zasunuté do fiktivní situace a tím je chráněn jakousi fikcí, která mu umožní realizovat jakoukoli vizi, neboť on nejedná za sebe, ale za postavu, kterou právě hraje.
Další oblíbenou a nutnou technikou je technika „horké židle“, kdy herec usedne na „horkou židli“ a účastníci mají možnost zeptat se postavy na cokoli, co je o dané postavě zajímá. Při této technice je důležitá role „jokera“, který musí skupinu vyprovokovat k akci. Tato technika vygraduje častokrát k diskuzi mezi účastníky, neboť každý se snaží klást otázky podle toho, co jeho osobně zajímá a ostatní přitom neberou jeho otázku za důležitou. Proto je nutné diskutovat o tom, co nás bude konkrétně zajímat a proč. Celá skupina poté bude směřovat své otázky konkrétně, jasně a k danému problému.
Bylo vidět, že samotné účastníky DF příběh zaujal a rádi s námi pracovali dál na řešení daného problému. Avšak spíš, než aby řešili, zda má Marek přijmout práci dealera, nebo ne, zajímal je vztah matky a Marka. Snažili se najít způsob, jak by dostali Markovu matku na léčení, nebo co by se muselo stát, aby přestala pít. Bylo vidět nasazení většiny účastníku a chuť najít řešení z téměř neřešitelné situace. V následných reflexích se ukázalo, že spousta z nich má podobné zkušenosti se svými rodiči.
Jestliže vyrůstají tito lidé v takovém prostředí, pak je logické, že právě tito lidé končí v dětských domovech. Právě sociální prostředí, ve kterém vyrůstají je určující pro jejich výchovu. Je však dosti pravděpodobné, že i tito lidé, kteří mermomocí chtěli vyřešit opíjející se matku budou v dospělosti podobni, jako naše matka v příběhu. I tito lidé budou mít později děti, i tito lidé se můžou opíjet a tím řešit své problémy. Vzniká tím neustále stejný kolotoč, který se nedá téměř zastavit. Právě říkám to slovíčko téměř, neboť se domnívám, že právě sociální pedagogika má za úkol tento kolotoč alespoň přibrzdit. My, učitelé dramatické výchovy, máme také velkou možnost ovlivnit mládež skrze různé formy a techniky dramatické výchovy. Jednu z nich jsem již využil a to Divadlo Fórum a sám na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že to má smysl a že touto formou Divadla ve výchově bych se chtěl jednou hlouběji zabývat.
Literatura:
M. Karnsová: Jak budovat dobrý vztah mezi učitelem a žákem. Praha 8: Portál, 1995. ISBN 80-7178-032-4
Další zdroje:
https://www.kalasek.wz.cz/socped.html