DIVADLO FÓRUM – možnost řešení problémů u studentů středních škol.

Každý pedagog se setkává ve své pedagogické praxi s mladými lidmi, kteří zažívají různé problémy. Ať už jsou to drogy, šikana, nepřijetí do skupiny anebo problémy s rodiči apod. Je spousta pedagogů, kteří problémy přehlížejí, neboť si myslí, že škola není od toho, aby řešila osobní problémy jedinců, ale na druhou stranu jsou takoví, kteří chtějí problémy svých studentů řešit, ale neví jakým způsobem, jakou formou. Proto se v letošním roce na pedagogické fakultě Ostravské univerzity, na katedře pedagogiky  primárního a alternativního vzdělávání otevřel nepovinný předmět Divadlo fórum (dále jen DF), který se přímo zaměřuje na možnost řešení aktuálních problémů prostřednictvím interaktivního divadla.

Tento předmět je dvousemestrální. V zimním semestru se zaměřujeme na faktické informace o Divadle Fórum, nacházíme problémy týkajících se mladých lidí a procvičujeme improvizační dovednosti. V letním semetru chceme prakticky uskutečnit několik dílen DF na středních školách.

Osvětlovat DF začnu krátkou exkurzí do jeho historie. V sedmdesátých letech 20. století se jistý Brazilec Augusto Boal začal zabývat využitím divadla jako obranou proti politickému útlaku. Jezdil po Brazílii a sehrával divadelní představení, ve kterých herci řešili útlaky (rasistický fyzický i psychický útlak, domácí násilí, politický útlak aj.) a ukázal divákům, jak by mohli své problémy oni sami vyřešit. Jenže při jednom představení se některý divák ohradil, jak oni (herci) mohou dávat „návod“ k řešení, když sami neřeší právě tyto problémy. Proto se A. Boal rozhodl, že herci nebudou řešit problémy, nýbrž je pouze nastolí a společnou debatou s diváky se budou snažit vyřešit daný problém. Augustovo divadlo umožňovalo větší interakci mezi herci a diváky. Divák již nebyl pouhým přijemcem, ale také mohl ovlivnit děj svou myšlenkou a názorem. Divákovi nápady se ověřovaly přímo na jevišti. Divák navrhnul možné řešení a herci jej sehráli i s následky. Takto koncipované divadlo již bylo více přijatelné pro diváky, avšak herci neměly tolik vnitřních zkušeností s danými problémy. A tak se stalo, že při jistém představení jedna paní v hledišti byla natolik nespokojena s tím, jak herci na jevišti reagují, až ji A. Boal vyzval, aby ona sama dohrála onen příběh. Tento moment podnítil vznik Divadla fórum, kdy diváci si mění role s herci a stávají se tak spoluaktéry – spoluherci, ne jen pasivními diváky. A. Boal využívá pro označení těchto diváků slovní hříčku „spect-actors“ – (diváko-herci).

            Tento druh divadla šířil A. Boal dále do Evropy, kde však prošel jistými změnami. V Evropě je jiný druh útlaku než v Jižní Americe. Týká se spíše problémů osobních a psychologických než problémů politických, jak tomu bylo v Brazílii.

            Nejsem schopen popsat změny, kterými DF  prošlo za celou tu dobu, neboť jsem se setkal s Divadlem fórum pouze v České republice. Každá skupina, která využívá tuto formu divadla si ji dále uspůsobuje pro své vlastní potřeby a pro potřeby účastníků. Já jsem měl možnost vytvořit dílny DF pro studenty středních škol.

Studenti středních škol totiž často nejsou schopni konstruktivně řešit závažné problémy týkající se jejich osobního života. Nedokáží si uvědomit následky svých činů a učitelé většinou nenabízí studentům možnost řešit jejich současné osobní  problémy. Pomocí Divadla Fórum jsme studentům nabízeli aktuální problém, který mohly řešit ve fiktivní rovině. I když studenti řešili fiktivní problém, jejich prožitek byl skutečný a pomohl jim lépe se zorientovat v daném problému. Lépe si dokážou představit následky svých činů.         

            Typické a nutné pro DF je to, že se při každé realizaci se řeší jistý útlak buď určité sociální skupiny, nebo jednotlivce. Častými tématy (útlaky) je šikana, drogy, alkohol, vyčleňování jednotlivce ze společnosti kvůli jeho odlišnostem, hledání vlastní identity (druh psychologického útlaku).

Jak tedy DF probíhá na našich školách? Před samotnou realizací DF si herci zjistí (rozhovor se studenty i učitelem; dotazníky; lekce DV zaměřená na zjištění problémů ve skupině apod.) jaký problém je aktuální pro danou skupinu.

Herci vytvoří na aktuální problém příběh (zhruba 5 scén: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa), který končí pro hlavního protagonistu špatně, až katastrofálně a sehrají jej účastníkům. Ti jsou již poté dále vedeni JOKEREM, který má funkci zprostředkovatele mezi herci a diváky. Jedná se o důležitou postavu DF, neboť ten plní funki režiséra, pomocníka, vedoucího dílny, konferenciéra, rozhodčího. Je stejně nestranný, jako je nestranný joker (žolík) v balíčku karet. Nepatří k žádné barvě, ale míchá se mezi ně.

Po prvním sehrání příběhu joker rekapituluje spolu s účastníky příběh. O čem to bylo, jaké jsme viděli postavy, jací jsou, jaké kdo má motivace ke svému jednání, jak to celé dopadlo, kdo je hlavní hrdina, kdo utlačuje, kdo je utlačován apod.

Poté následuje opětovné sehrání stejného příběhu, ovšem s tou vyjímkou, že účastníci mohou kdykoli zastavit děj a navrhnout jiné řešení, jiné rozhodnutí hrdiny. V ideálním případě se ten, co navrhuje řešení stane hercem a vyzkouší si na vlastní kůži jaké to je, když se někomu postaví a jaké to může mít důsledky. Pokračuje se dál, ovšem už s tím, jaká změna proběhla. Účastníci mají možnost vidět následky svých rozhodnutí, ovšem stále v bezpečné rovině fikce. Účastníci si skrze DF uvědomují, že mají možnost řešit problémy více způsoby. To je to, v čem je DF vyjímečné. Můžeme si vyzkoušet několik možných řešení jednoho problému a vidíme také několik možných následků. A vše v bezpečí fikce. Neřešíme přece náš problém, ale problém hlavního hrdiny. Spousta z účastníků se samozřejmě ztotožní s hlavním hrdinou (mohou zažívat něco podobného), ale vždy mohou ventilovat své pocity skrze roli.

Po ukončení DF následuje reflexe s účastníky a herci. Sdělují se pocity a zážitky a v tu chvíli se může otevřít diskuze, jestli měl nebo má někdo podobný problém a jestli ho řešil stejně jako hlavní hrdina, nebo jinak.

Tomáš Kováč